Krucemburk očima umělců

Zdejší výtvarná tradice se datuje k přelomu 19. a 20. století, kdy malíře začala přitahovat drsná, přesto poeticky působivá krajina Žďárských vrchů — rybníky, aleje a vesnice v měkkém, zamlženém světle. Skutečně určující osobností pro Krucemburk ale zůstává Jan Zrzavý (1890–1977), rodák z Okrouhlice a jeden z nejvýraznějších malířů české moderny. V roce 1966 se stal národním umělcem a jeho zjednodušená, snová krajina Vysočiny patří k vrcholům českého malířství dvacátého století. Ke Krucemburku ho poutalo hluboké citové pouto a přál si zde být pohřben — dnes jeho hrob na místním hřbitově patří k poutním místům české krajinomalby. V roce 2002 otevřel městys Pamětní síň Jana Zrzavého, kde si návštěvníci mohou zdarma prohlédnout obrazovou dokumentaci a reprodukce jeho děl.

Na Zrzavého tvorbu navázala i jeho neteř Venda Truhlářová (1924–2016), která rovněž malovala krajinu Vysočiny a udržovala tak rodinnou malířskou linii dál.

— dominantu, kterou dodnes zdobí i vitráže od akademického malíře Jiřího Binka (1918–1985), krucemburského rodáka. Podle jeho návrhů je v roce 1945 vyrobila pražská firma Jiřička–Coufal a zobrazují české patrony.

Skutečně určující osobností pro Krucemburk ale zůstává Jan Zrzavý (1890–1977), rodák z Okrouhlice. V letech 1947–1950 přednášel malbu a kompozici na Palackého univerzitě v Olomouci a v roce 1966 se stal národním umělcem. Ke Krucemburku ho poutalo hluboké citové pouto a přál si zde být pohřben — dnes jeho hrob patří k poutním místům české krajinomalby a od roku 1993 o jeho odkaz pečuje Společnost Jana Zrzavého, která v roce 2002 otevřela Pamětní síň s reprodukcemi jeho děl. Na jeho tvorbu navázala neteř Venda Truhlářová (1924–2016), rovněž malířka krajiny Vysočiny.

Krucemburk zanechal stopu i v díle dalších velkých jmen. Architekt Josef Gočár tu postavil svou první samostatnou stavbu, Červenou vilu (1908–1909), pro fotografa Josefa Binka, který se později stal jeho švagrem. Na výzdobě vily se podíleli sochař a řezbář Vojtěch Sucharda, malíř František Kysela a textilní výtvarnice Marie Teinitzerová. Sochař Vincenc Makovský, žák Jana Štursy, sem jako dítě jezdil na prázdniny za prarodiči a v roce 1950 vytvořil na zdejším evangelickém hřbitově pomník obětem konce druhé světové války.

Krajina kolem Krucemburku — rybníky Řeka, Pobočný a Svobodný, Velké Dářko, lesy a rašeliniště Žďárských vrchů — zůstává živým tématem i pro současné malíře. Eliška Matoušová maluje krajinu Vysočiny špachtlovou technikou v oleji, Milan Laštovička se věnuje rybníkům Žďárských vrchů, Josef Kubát z nedalekého Havlíčkova Brodu zachytil akvarelem krucemburský kostel a Adéla Topolová maluje lyrické a snové krajiny s motivy jako bludičky nad loukami.