Jiří Havlín, krajina ve stylu fauvismu

Jeho malířským domovem je rodná jižní Morava a sousední rakouský Weinviertel — dva kraje oddělené hranicí, ale spojené stejným, mírně zvlněným rázem krajiny, kterou zdejší lidé po generace citlivě obdělávají. Havlín se do těchto míst vrací a maluje staré uličky jihomoravských městeček i rakouských vsí, osamocené venkovské stavby a historické památky, jako je zámek v Mikulově, Sirotčí hrádek na Pálavě nebo hrad v Laa an der Thaya, které dokáže citlivě zasadit do dnešní, živé podoby krajiny. Zvláštní kapitolou jeho tvorby je rodné město Hrušovany nad Jevišovkou — a zejména tamní cukrovar, motiv na první pohled industriální a nepoetický, ve kterém však malíř nachází malebnost a důstojnost, jakou jinde hledáme spíš u historických památek než u průmyslových staveb.

Rozpoznatelnost jeho rukopisu dává především výrazná, místy až pastózně nanášená barevnost — obrazy hýří odstíny červené, žluté a modré, které tu a tam vystřídá chladnější zelená či fialová. Diváky i kritiky tato razance často svádí k nálepkám expresionismus či fauvismus, ojediněle i impresionismus — sám autor se ale k žádnému z těchto směrů výslovně nehlásí a chápe svou práci jako vlastní, osobitou cestu, v níž se silná barevnost snoubí s upřímným respektem ke skutečné podobě krajiny. Od poloviny 70. let vystavuje nepřetržitě v Brně, dnes především jako člen uměleckého spolku PARNAS, s nímž se pravidelně účastní jarních a podzimních salonů, a jeho obrazy tak už desítky let patří k živé podobě jihomoravské a přeshraniční krajinomalby.