Výstava Bylo dřív světlo, nebo barva? představuje novou obrazovou tvorbu slavičínského výtvarníka Zdeňka Kutry. Plátna vznikala zhruba v posledních dvou letech a krouží kolem téhož tématu — krajiny, barvy a světla. Otázka v názvu není řečnická ozdoba: autor se ptá, co je při zobrazení krajiny primární, jestli světlo, které tvary modeluje, nebo barva, která je definuje.
Kutrova krajina není topograficky věrná. Je stylizovaná, dekorativně zjednodušená a barevně vyhraněná — kopce, cesty a věže se redukují do čistých tvarů, plochu drží pohromadě výrazné teplé i studené dominanty. Maluje převážně olejem ve formátech okolo 70×100 cm a motivy čerpá z Valašska, tedy ze Slavičínska a Bílých Karpat, i ze starší lužicko-ještědské tematiky. K obrazům připraveným pro Slavičín patří Zahrada I, Zahrada II, Věčné světlo, Les a Dafné.
Nová kolekce je další stanicí jednoho dlouhodobého krajinářského cyklu. Starší soubor Světlo pracoval s motivy Lužických hor a Ještědského hřbetu, soubor Krajinomalba (Slavičín 2023) ukázal stylizované barevné krajiny včetně obrazu Cesty a věže z roku 2022. V galerii slavičínské knihovny vystavuje Kutra opakovaně, pokaždé s obměněným podtitulem. Je autorem zdejším: ve Slavičíně žije a pracuje, organizoval tam malířské plenéry a sochařská sympozia a podílel se na obnově Pivečkova lesoparku.
Bylo dřív světlo nebo barva?
Přijměte srdečné pozvání na výstavu mých obrazů, které vznikaly zhruba v posledních dvou letech. Obrazy jsou aktuálně věnovány hlavně krajině, barvě a světlu.
Abychom viděli potřebujeme světlo. Vidění barev je pak fascinující souhrou fyziky a biologie oka a mozku. Bez světla tedy barva neexistuje, ale bez pozorovatele s odpovídajícím zrakem, tedy i lidských bytostí, existuje pouze světlo o různých vlnových délkách, nikoliv barva jako taková.
Světlo je fyzikální veličina. Barva je až zážitek v lidské mysli. Obraz je pak místem, kde se tyto dva světy potkávají.
Mluvím o tom proto, že při práci na obrazech, pro tuto výstavu, jsem se postupně přestal zabývat objemovou modelací a začal, v kompozicích obrazů, využívat plochy čistých barev a s pomocí jejich optických a emocionálních vlastností, se snažil budovat obrazový prostor a snad i obsah.
Nekonečnou inspirací je pro mne příroda, s jejími proměnami, se vším tím vznikáním a zanikáním. Příroda, krajina, která se neustále mění a nikdy není stejná a přesto je postavená na pevném řádu.
Malování, práce s barevnou plochou, pro mne stále zůstává velkým dobrodružstvím.
Zdeněk Kutra
autor výstavy