O autorovi
Václav Špála (1885–1946) patří k nejvýraznějším osobnostem českého malířského moderního umění první poloviny 20. století — a pro projekt o krajinomalbě je téměř ideálním jménem, protože právě krajina byla jeho celoživotním tématem.
Narodil se 24. srpna 1885 ve Žlunicích na Jičínsku a zemřel 12. května 1946 v Praze. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění, ale za svého skutečného učitele považoval spíš přírodu a barvu. Už v mládí se zařadil mezi zakládající generaci české moderny: byl členem legendární skupiny Osma a později Skupiny výtvarných umělců, tedy okruhu, z něhož vzešel český kubismus a expresionismus.
Špála prošel fauvismem i kubismem, ale ani v jednom směru se neuzavřel — vytvořil si vlastní, okamžitě rozpoznatelný rukopis založený na syté, zvučné barvě a rytmické, zjednodušené kresbě. Jeho tvorba vrcholí ve dvacátých letech tzv. modrým obdobím, kdy krajinu ladí do charakteristické modři, zeleně a bílé, protkané národní červení. Tahle „Špálova modř" se stala pojmem.
Nejčastěji maloval říční krajiny, především kolem Berounky — vrby nad vodou, plující loďky, letní břehy — a vedle nich proslulá zátiší s květinami, hlavně rozjásané kytice tulipánů. Věnoval se i knižní ilustraci a grafice.
Za svůj přínos byl oceněn ještě za života (nesl titul národního umělce) a jeho jméno dodnes připomíná Galerie Václava Špály na pražské Národní třídě, jedna z důležitých výstavních síní současného umění.
Špálův odkaz je v tom, že dokázal spojit modernost evropské avantgardy s citem pro domácí krajinu — proměnil obyčejný český říční břeh v barevně jásavou, monumentální scenérii.
