Rivolte Fragili – Anna Polanská, Tomáš Plesl

Výstava Rivolte Fragili staví vedle sebe dva materiály a dvě odlišné umělecké cesty: sklářská díla Anny Polanské a velkoformátové malby Tomáše Plesla. Autory spojuje dlouhodobě sdílený čas – každodennost, rozhovory, mlčení, pohyb mezi ateliérem a domovem. Výstavu připravila kurátorka Lenka Patková, v Galerii Kuzebauch potrvá do 4. listopadu 2026.

Ne všechny vzpoury mění dějiny. Některé proměňují pouze způsob, jakým se díváme. Odehrávají se téměř nepozorovaně – v pozornosti, v trpělivosti, v rozhodnutí neztratit citlivost vůči světu. V čase, který upřednostňuje rychlost, hlasitost a jednoznačnost, se křehkost stává tichou formou odporu. Ne jako slabost, ale jako schopnost vnímat, uchovat a znovu objevit to, co snadno mizí. Rivolte fragili je prostorem, kde se tato křehkost stává tvůrčí silou.

Výstava sklářských děl Anny Polanské a velkoformátových maleb Tomáše Plesla v Galerii Kuzebauch představuje dvě odlišné umělecké cesty, které se setkávají v jednom prostoru zkušenosti. Nespojuje je stejný jazyk ani podobnost formy. Spojuje je dlouhodobě sdílený čas – každodennost, rozhovory, mlčení, pohyb mezi ateliérem a domovem. To, co vzniká v práci jednoho, se nenápadně dotýká práce druhého.

Jejich vzájemnost nevzniká až před očima diváka. Je přítomná dříve, než jsou díla vystavena. Je ukryta v rytmu práce, ve způsobu pohledu, v paměti společně prožitých okamžiků, ve sdílené citlivosti pro stejné impulzy, v zaujetí, opravdovosti i poctivosti přístupu.

— text k výstavě, Galerie Kuzebauch

Anna Polanská je sklářská výtvarnice a pedagožka Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. Studovala v Kamenickém Šenově, pokračovala v ateliéru skla v Ústí nad Labem u Pavla Mizery a na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové prošla ateliérem sochařství profesora Kurta Gebauera a ateliérem skla v architektuře profesora Mariana Karla. Pracuje především s archetypálními tvary a jejich vztahem k člověku a krajině: vytváří broušené a lepené objekty z barevného skla, v nichž se přesně vystavěná forma potkává s přirozeností procesu vzniku. Výslednou podobu díla často ovlivní sám pohyb brusného kotouče, který do geometrického řádu vnáší náhodu, jemnost a křehkost. Její práce jsou zastoupené v českých i zahraničních veřejných a soukromých sbírkách, mimo jiné v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v Severočeském muzeu v Liberci a v muzejní sbírce v Mnichově.

Tomáš Plesl vyšel ze stejné sklářské tradice: vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a v letech 1992–1998 pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru profesora Mariana Karla a profesora Vladimíra Kopeckého. Jako výtvarný pedagog působil na Střední uměleckoprůmyslové škole a Vyšší odborné škole v Jablonci nad Nisou, dnes vede oddělení technicko dekorativního skla a skleněných figurek na sklářské škole v Železném Brodě. Intenzivně se věnuje malbě – námětově vychází ze skutečnosti, kterou ale výrazně abstrahuje až do výtvarného znaku. Tvoří v ateliéru na Chlístově, tedy tam, kde žije a pracuje i Anna Polanská, a jeho práce jsou rovněž zastoupené v českých i zahraničních sbírkách.