Kresba pro Pavla Trnku není přípravou k obrazu, ale samostatným a plnohodnotným médiem. Vystudoval ilustraci a grafický design v ateliéru prof. Borise Jirků na plzeňské Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara, kde dnes sám vyučuje figurální kresbu a malbu. Od roku 2016 je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jeho práce zastupuje pražská Galerie Zlatohlávek. Vystavoval v Praze, Plzni, Kutné Hoře, Berlíně, Regensburgu, Skopje i Tokiu.
Od plenéru k velkému formátu
Trnkova cesta ke krajině má dva kroky. Nejprve vyráží do terénu a kreslí japonskou tuší na menší listy bavlněného papíru — přímo před stromem, v lese, u skály. Teprve v ateliéru z těchto záznamů vznikají velkoformátové kresby uhlem nebo japonským štětcem, často na papíře vysokém téměř dva metry. Krajinu v nich nepopisuje, ale zjednodušuje až na tvar a linii, jako v cyklu vrb, ke kterým se opakovaně vrací. Tak vznikl i projekt WALDINNERES ze Šumavy, odkud pochází část jeho rodiny, vystavený v Muzeu dějin lesa v bavorském St. Oswaldu.
Vedle krajiny ho dlouhodobě zajímají skály, podzemní život a proměny krajiny v čase; ve starších cyklech pracoval i s rzí, popelem a mědí a s motivem rozkladu industriální architektury.