Nejkrásnější slunce zapadá v Žichovicích

Název výstavy je citát... Takhle o svém kraji mluví jen člověk, který v něm žije a nesrovnává ho s ničím jiným. Přesně z toho postoje vyrůstá i celá výstava. Ludvík Kovář starší kreslí a maluje jedno místo: údolí Otavy pod hradem Rabí, vesnice a pole kolem Žichovic, pošumavské hřbety na obzoru. Ta krajina má přitom výrazný tvar. Žichovice leží v otavském údolí ve středním Pošumaví, pár set metrů pod Rabím — největší hradní zříceninou v Čechách, která je odsud vidět prakticky odevšad. Je to místo, kde se dá padesát let malovat jeden a tentýž pohled a pokaždé z toho vyjde něco jiného, protože se mění světlo, roční doba a to, co je pod ním postavené.

Malířská tvorba Ludvíka Kováře vyrůstala z hlubokého vztahu k přírodě a krajině Pošumaví. Inspiroval se tradicí krajinomalby, blízká mu byla zejména poetika Barbizonské školy, která zdůrazňuje bezprostřední kontakt s přírodou. Ve svých obrazech zachycoval nejen konkrétní místa, ale i proměny ročních období, denní dobu a náladu prostředí. Zobrazoval louky, lesy, vodní toky i detaily květin. Právě voda a vegetace patřily k jeho oblíbeným motivům. Dokázal vystihnout pohyb vody, její proměnlivost i odrazy světla, stejně citlivě přistupoval ke květinám, v nichž vnímal nejen estetickou krásu, ale i symboliku života a užitku. Jeho malby působí bezprostředně a upřímně. Nejsou zatíženy akademickou stylizací, ale nesou znaky vytříbené intuice a všímavosti, dokládají malířovu precizní schopnost pozorovat krajinu. Maloval převážně v plenéru, což se odráží v bezprostřednosti jeho obrazů.

Grafická tvorba Ludvíka Kováře představuje pozoruhodnou kapitolu jeho díla. Věnoval se především linorytu, ale také hlubotisku, čárovému leptu s akvatintou, litografii či sítotisku. Typickým rysem jeho práce byla schopnost přizpůsobit techniku podmínkám – tvořil doma, kde si improvizovaně budoval vlastní dílnu. Grafika pro něj nebyla jen prostředkem reprodukce, ale samostatným výrazovým jazykem. Pracoval s linií, strukturou i kontrastem světla a stínu tak, aby zachytil atmosféru místa. Významnou část jeho grafické tvorby tvoří cyklus věnovaný Žichovicím a okolí. Motivy krajiny i architektury převáděl do zjednodušených, ale výmluvných kompozic. Linoryty Ludvíka Kováře zachycují Žichovice prostřednictvím zjednodušených tvarů a výraznými liniemi. Nejde o detailní popis, ale o vystižení charakteru místa. V Kovářových grafikách se proto objevují jasně vymezené tvary domů, stromů i krajiny. Redukce detailu umožňuje soustředit se na základní strukturu a rytmus zobrazovaného prostoru.

Výstava je zajímavá i tím, s čím sousedí. Muzeum otevřelo v květnu tři výstavy najednou a dvě z nich jsou o téže krajině. Vedle Kovářových grafik a maleb je k vidění Krajina vepsaná do mapy — rozsáhlá, nově zrestaurovaná mapa z poloviny 18. století, která zachycuje sídla středního Pošumaví od Budětic přes Rábí, Žichovice a Žihobce až k lesním masivům kolem Kašperku. Třetí výstava, Zbytky. Horažďovicko v poválečných konfiskacích, k tomu přidává vrstvu lidských osudů — předměty a poslední majitele zámků v Horažďovicích, Chanovicích, Kladrubech a Oselcích. Dohromady je to jedna prohlídka o jednom kraji ve třech různých jazycích: mapou, malbou a pamětí.