Aleš Hnízdil, Daniel Vlček – Slyšet kapku vody na stéble trávy

Výstava v hlavním sále Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, v bývalé barokní jízdárně, patří do dramaturgické řady Téma. Vedle sebe tu vystavují dva autoři různých generací – sochař a vysokoškolský pedagog Aleš Hnízdil a malíř a hudebník Daniel Vlček. Multimediální umělec a hudebník Antonín Gazda s Danielem Vlčkem připravil zvukovou instalaci na míru prostoru.

Krajinný přesah nese výstava především osobou Aleše Hnízdila, jehož tvorba je dlouhodobě spjatá s krajinou a veřejným prostorem. Na Landart festivalu v Plzni vystavil v roce 2017 práci Zvuk trávy, na Landscape Festivalu na pražské Štvanici v roce 2018 Zvuk vody a Manifest tichého pohybu; zahradní intervence realizoval i v magdeburské Kunstgalerie der Grüne Zitadelle. V Roudnici jsou jeho práce stejně jako díla obou dalších autorů k vidění uvnitř galerie.

Ideová východiska výstavy popisuje kurátorka:

Na samém konci výstavní sezóny 2026 se představí dvojice autorů a jeden přizvaný host, jejichž tvorba se na výstavní scéně dosud spíše míjela, ačkoli je pojí minimálně stejné inspirační zdroje. Mezinárodně etablovaný sochař a vysokoškolský pedagog Aleš Hnízdil (*1954) zastupuje generaci, jež na pražské AVU studovala v samém závěru normalizací poznamenaných 70. let. Hnízdil se stal v roce 1979 absolventem mistrovského ateliéru Jiřího Bradáčka, dlouholetého přítele ředitele roudnické galerie Miloše Saxla. Svou sochařskou práci postupně rozvíjel od stále stylizovanějších figurálních kompozic, až dospěl k potřebě ztvárnit samu podstatu bytí, energii. Právě motiv přírodní energie, ať již ve formě zvuku či kinetického pohybu v prostředí fluidní materie (voda, vzduch), jej provázejí až do současnosti, kdy mimo jiné působí také jako docent na Katedře zahradní a krajinné architektury České zemědělské univerzity v Praze.

S Alešem Hnízdilem se představí malíř a hudebník Daniel Vlček (*1978), jehož studia na AVU formovala naopak dynamická doba přelomu milénia a všeobecná dostupnost informací a nástrojů pro digitální tvorbu. Právě propojování zvukového a vizuálního světa v digitální i materiální podstatě je základem Vlčkovy umělecké tvorby, v níž dominují obrazové záznamy zvukových vln a umělecké zvukové experimenty. Tento mezigenerační dialog rozšiřuje přizvání multimediálního umělce, hudebníka a pedagoga Antonína Gazdy, dlouhodobého spolupracovníka Daniela Vlčka. Ti spolu vytvoří na míru galerijnímu prostoru vícekanálovou zvukovou instalaci, která výstavě propůjčí parametry imerzivní zvukové krajiny.

Ačkoli se v případě roudnické výstavy jedná o tvůrčí dialog autorů s mezigeneračním přesahem, je paradoxně právě tento přesah ve finále marginální. Společné průsečíky – otevřenost vůči novým podnětům, zájem o přírodu, sledování mezioborových přesahů, záliba ve východní filozofii či hluboká fascinace neviditelným fluidním světem vln pohybu, zvuku a energetických polí – v důsledku stírá hranice generační příslušnosti či doby, která formovala jejich studium. Připravovaná výstava se tak vedle prezentace dvou zajímavých osobností české výtvarné scény stane také sondou do ideového pozadí, které formuje společná východiska tvorby dvou uměleckých osobností, jež se sice vzájemně neovlivnily, ale zcela nečekaně nalezly díky této příležitosti společné průsečíky.

Slavnostní večer vernisáže 25. 9. 2026 organicky dotvoří živé vystoupení dvou producentek a vokalistek, které s vystavujícími autory pojí úzká tvůrčí i osobní myšlenková pouta – Ai fen (Ewelina Vlček-Chiu), čínsko-polská hudebnice, skladatelka a producentka působící v Praze, a Vermilion, pražská producentka, vokalistka a členka dua Zaffer 9.

— Petra Mazáčová, kurátorka výstavy, text k výstavě