Antonín Šustr – Obrazy

Hlavním okruhem umělecké činnosti Antonína Šustra byla krajina. Rodnou Vysočinu maloval v různých ročních obdobích a nejvíce se proslavil zasněženými krajinami. Katalog k hlinecké výstavě z roku 1980 zmiňoval také zákoutí a zátiší vysočinských chalup a uváděl, že Šustr pracoval převážně olejem, mnohdy i temperou. Druhou polohu jeho tvorby představují květiny a květinová zátiší, v nichž se podle textu k výstavě projevuje „malířův cit pro barvu a ušlechtilost tvaru“.

Šustr neabsolvoval žádnou uměleckou školu. Talent rozvíjel ve výtvarných kurzech vedených profesionálními malíři a v kontaktu s řadou výtvarníků, mezi něž patřili například Vojta Kyncl, Jan Odvárka, Jiří Vaněk či Václav Zeman; jejich směry ale nekopíroval. Významný vliv na jeho tvorbu měl zejména akademický malíř František Emler, za nímž jezdil na Kuklík u Sněžného a který ho považoval za rovnocenného kolegu. V roce 1980 Šustra zaregistroval Svaz českých výtvarných umělců a otevřela se mu cesta k bohaté výstavní činnosti doma i v zahraničí. Dělnické povolání přitom neopustil – v továrně na kožešiny Kara pracoval až do odchodu do penze.

Antonín Šustr (1923–1993)

Řekne-li se „Vysočina“, „Železné hory“, tedy místa, kde, jak se říká, končí chléb a začíná kamení, musí nás napadnout jména Slavíček, Kavan, Emler, Hanych, Odvárka aj., což je však velmi chudý výčet jmen malířů. A právě z těchto míst je též autor dnešní výstavy, malíř Antonín Šustr.

Antonín Šustr, rodák z nedalekého Hlinska, již jak chlapec maloval okolní přírodu, kterou přetvářel svým osobitým vyjádřením. Tvůrčí program malířských začátků byl pro něho řetězem pokusů, hledání a drobných objevů, které mu ukázaly cestu k dalšímu výtvarnému řešení.

Šustr neabsolvoval žádnou uměleckou školu, svůj talent rozvíjel návštěvou výtvarných kurzů, které vedli profesionální malíři. Tedy vzdělával se soukromě. Od mládí byl k sobě náročný, zdravě kritický. Maluje s Vágnerem, Sodomkou, seznamuje se s dalšími malíři, mezi ně patří Jaroslav Hudec, Zdeněk Sigmund, Willy Horný, Jiří Hruška, Vojta Kyncl, Jan Odvárka, Jiří Vaněk a Václav Zeman. Jejich tvůrčí směry Toník (tak mu říkali jeho přátelé) nekopíruje, ale svojí typickou pracovitostí se dopracovává k samostatnému přístupu ztvárnění krajiny rodné Vysočiny v různých ročních obdobích, neboť právě krajina byla hlavním okruhem umělecké činnosti Antonína Šustra. Rád jezdil na Kuklík u Sněžného za vitálním pražským malířem, grafikem a ilustrátorem, absolventem pražské AVU Františkem Emlerem. Emler velmi brzy objevuje Toníkův talent, vidí a cení si jeho píle a všude mu dává jakousi tvůrčí injekci. Měl velký vliv na jeho tvorbu, na expresivní pojetí a výraznou barevnost jeho malby.

Výsledky snažení, a hlavně výtvarná kvalita Toníkových prací vedly k očekávanému uznání v roce 1980. To byl Antonín Šustr registrován jako člen Svazu českých výtvarných umělců. Otevřelo mu to bohatou výstavní a publikační činnost. Vystavoval v Chrudimi, Pardubicích, Holicích, Liberci a Olomouci. Výstavní síň Art Centrum vystavuje jeho obrazy v Německu, Polsku a Švýcarsku. Jeho malby byly opakovaně vydávány ve stolních ročních kalendářích.

První Toníkova výstava v Hlinsku byla v roce 1980 společně s Janem Odvárkou, Jiřím Vaňkem a Václavem Zemanem. Velice zdařilá výstava byla v hlineckém Komorním divadle. V katalogu k výstavě pořadatelé mimo jiné uvedli: „Celé malířské dílo Antonína Šustra je poznamenáno expresivním rozmachem, barevností i odvážnou kompozicí. Ve své tvorbě se převážně zabývá krajinou, v technice olejomalbou, mnohdy i temperou. Jeho zákoutí a zátiší vysočinských chalup i otevřených krajin prozrazují citovost a bytostný temperament. Ke svému charakteristickému expresivnímu výrazu a rukopisu došel díky svému nadání, dlouholeté práci a pílí.“

Z další tvorby nutno připomenout květiny, květinová zátiší, v nichž se právě projevuje malířův cit pro barvu a ušlechtilost tvaru.

Toník měl v Hlinsku řadu obdivovatelů, přátel a dobrých kamarádů. Byl milým a veselým společníkem. Fandili mu také spolupracovníci z továrny na kožešiny Kary. I přes své umělecké úspěchy nikdy nezanevřel na dělnické povolání, v Kaře pracoval až do odchodu do penze. Zemřel dva dny před sedmdesátými narozeninami 10. června 1993. Zanechal po sobě dílo hodné pozoruhodnosti kunsthistoriků, sběratelů a profesních galerií.

„Jsem přesvědčen, že výstava Antonína Šustra umělecky obohatí duši všem návštěvníkům, že nám všem přinese radost a potěšení. Tuto radost a toto potěšení v současné nedobré a neklidné době jistě všichni velmi potřebujeme. Osobně jsem velmi rád, že jsem mnoho let patřil mezi přátele Toníka. A na přátele se nezapomíná“, říká Josef Kubát.

— kurátorský text pořadatele, Městské muzeum Chrast

Výstava běží od 11. září a Šustrovy obrazy jsou v Městském muzeu Chrast k vidění do 31. října 2026.