Adam Kašpar – Strom poznání dobrého a zlého

Kroměřížská Galerie Pekelné sáně představuje do 20. prosince 2026 výstavu Strom poznání dobrého a zlého malíře Adama Kašpara. Ukazuje vnitřní krajinu, v níž se vynořují mytologické obrazy; hlavním tématem se malíři stalo vyhnání z ráje. Výstava je součástí výstavního bloku galerie, který trvá od 9. října do 20. prosince 2026.

Souběžně má Kašpar letos výstavy také v Teplicích (V rub se obracet, Jízdárna teplického zámku) a v Praze (První chrám, AP galerie). Text ke kroměřížské výstavě napsal Jan Čejka a přinášíme ho v plném znění.

Text k výstavě

Adam Kašpar (*1993, Litomyšl) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Malby IV prof. Martina Mainera, přičemž následně absolvoval několik zahraničních expedic. Například cestoval a maloval v letech 2019 a 2022 po Mongolsku s Českou geologickou službou nebo v roce 2024 po střední Africe v rámci Umělecké expedice Kongo. Jako vycházející talent začal být velmi populární už v rámci studií, a to zejména přes výstavy v Nové galerii (lze zmínit výstavu Mapa hor, 2018), přičemž v posledních letech jej lidé znají především přes výstavy v Galerii Kvalitář (URPFLANZE, 2025 aj.). Vedle kurátora Jana Dotřela často spolupracuje i s kurátorkou Barborou Kundračíkovou z Muzea umění Olomouc, kde rovněž představil svou tvorbu (Domov a svět, 2022). Ostatně napříč státními institucemi vystavuje na svůj věk velice často, a navíc patřil mezi vybrané české protagonisty na dnes již legendární výstavě Jiřího Fajta v Kunsthalle im Lipsiusbau v Drážďanech (Všechnu moc imaginaci!, 2023).

Díla Adama Kašpara jsou především vrcholné realistické malby, obsahující často různé poznámky, texty nebo menší doplňující ilustrace. Pozornost si však zaslouží i jeho skici a především deníková tvorba, ať už v obrazové či ryze textové podobě, která pravidelně doprovází jeho bádání a cesty za dobrodružstvím. Většina lidí ho má pevně spojeného s krajinomalbou, za následovníka Mařákovy školy, a skutečně po dlouhou řadu let se věnoval plenéru, nicméně plenér postupně opustil. Ba navíc paralelně s ním se věnoval tématům, která zkušenost plenéristy dalece přesahují – niternosti Země, neuchopitelnému vesmíru, takřka neviditelnému pravěku a nově též krajině mytologie. Adama Kašpara je tedy potřeba vnímat daleko komplexněji.

K malbě coby krajinné scenérii měl a má silný vztah. Je však potřeba tuto potřebu u něj vnímat především jako cosi hlubšího než jen jako touhu po zachycení daného místa. Hory, vesmír, Devon, ale i mytologie jsou totiž témata s prastarou, fascinující, tajuplnou a neustále se vracející minulostí, do jejíž hlubin se Adam Kašpar zas a znovu noří. Pro spoustu diváků pak může připomínat zapáleného vědce. Ostatně právě k vědě se ty dlouhé roky ubíral a jeho obrazy obvykle vznikají i na základě mimouměleckých pramenů, nicméně autor sám připomíná spíše než exaktního analytika zapáleného romantika. Kurátor Pavel Dvořák o něm kdysi napsal: Adam vstupuje do lesa, stejně jako les do Adama, že vnitřní a vnější prostor zde ztrácí své kontury a vzájemně se, podobně jako na jeho obrazech, prostupují.

Strom poznání dobrého a zlého je pak stvrzením tohohle vzájemného prolnutí autora s vnějším světem. Jedná se o část díla, která doposud bývala spíše v ústraní. Vystavená tvorba totiž má podobu vnitřní krajiny, kde se spontánně vynořují mytologické obrazy, jež jsou k plenérové zkušenosti i vědeckým poznatkům zcela paralelní. Lze je vnímat jako krajinu naruby, která se v Adamovi Kašparovi spontánně vynořuje. Malíř se v ní obrací k sumerským a gnostickým mýtům o povaze světa a hlavním tématem se mu stalo vyhnání z ráje. To je totiž teprve ten moment, kdy se z celé té nádhery a hrůzy Arkádie v podobě hor, lesů, mlhovin a hvězd kolem člověk odtrhává a nabývá vlastního sebereflektujícího vědomí.

— Jan Čejka, autor textu k výstavě