Malování provázelo Stanislava Příhodu od dětství — nadání zřejmě zdědil po otci, zručném kreslíři a řezbáři, a po matce, věnující se lidové výšivce. Rozhodující obrat přišel v roce 1959: po smrti strýce Františka Jermana, pražského malíře, zdědil jeho výtvarné potřeby a začal pracovat s olejem. O rok později se s manžely přestěhoval do Vlašimi, kde se jeho tvorba naplno rozvinula.
Kolorit jeho obrazů se v průběhu let proměňoval — z počátečních modrých tónů přešel k zemitým barvám, okrům, hnědím a oranžím, které lépe vystihují atmosféru Podblanicka. Výtvarnou zkratku kombinuje s pastózní špachtlovou technikou, v posledních letech se věnuje také olejovým monotypům.
Založil Podblanickou galerii
V roce 1980 získal ateliér ve Vlašimské zámecké bráně a o dvacet let později, u příležitosti vlastní sedmdesátky, zde inicioval vznik Podblanické galerie — zpřístupnil ji veřejnosti a dodnes v ní vystavuje díla profesionálních i neprofesionálních výtvarníků z regionu. Kolem galerie postupně vybudoval i Klub přátel Podblanické galerie a tradici zářijového Podblanického plenéru v zámeckém parku ve Vlašimi. V roce 2009 byla v PG otevřena i sekce grafiky, ve sbírce jsou zastoupeni tak skvělí grafici jako např. Anderle, Kábrt, Franta, Šámal, Mádlo, Herčík a další.
Své práce prezentoval na 130 výstavách (samostatných i skupinových).
„Typický český kantor políbený múzami výtvarnou, hudební, sportovní a literární."